Předsudky jsou OUT

p1.jpgNaše škola se stala prostřednictvím septimy ve školním roce 2009/2010 pilotní školou projektu Předsudky jsou out (www.predsudkyjsouout.cz) společnosti Step by step. Po důkladném prodiskutování podmínek s ředitelkou školy a studenty samotnými byla podepsána smlouva a celý projekt mohl začít. Byl časově i prostorově velmi náročný, ale díky vstřícnosti vedení školy, lektorů i studentů se podařilo všechny nástrahy překonat a dovést projekt do konce.

 

p2.jpg

Mezi cíle projektu patří snížit tendenci utváření postojů a názorů na základě zažitých stereotypů a předsudků, zvýšit informovanost o situaci národnostních a etnických menšin žijících v ČR, podpořit studenty v realizaci vlastních projektů, které budou v rámci boje proti rasismu a xenofobii, posílit školy v naplňování průřezových témat Osobnostní a sociální výchova a Multikulturní výchova a posílit školy v interaktivní, zážitkové a projektové formě výuky.

Po dvou intenzivních soustředěních v Nečtinech proběhl seminář přímo v budově školy. V Exodu v Třemošné absolvovala septima soustředění s názvem Projekty - jak na ně? Už tam se začínaly rodit jednotlivé pracovní skupiny a první nápady na realizaci projektů. Následovala série jednodenních seminářů, které měly projektům pomoci na svět. V této fázi pracovali jednotlivé studentské skupiny samostatně, při jednodenní seminářích probíhala jakási jejich supervize. Vše bylo dořešeno a završeno během červnového pobytu na Hracholuskách.

V pondělí 28.6. odpoledne proběhla ve Frišově vile v Plzni prezentace dosavadního průběhu projektu a zároveň prezentace 4 projektů, které studenti GFK v rámci projektu Předsudky jsou OUT vytvořili a zrealizovali. Dva ze studentských projektů se odehrávaly v dětských domovech - DD Nepomuk a DD Domino, další projekt proběhl ve Fakultní nemocnici Plzeň. Jeden ze studentských týmů natočil dokumentární film o studentkách jejich gymnázia, které mají jinou (než českou) národnost. Premiéra filmu je plánována na září 2010.
Na závěr prezentace tohoto pilotního roku předala koordinátorka projektu Marie Michlová studentům certifikáty o absolvování projektu Předsudky jsou OUT.

p3.jpg

 

Dokumentární film Parties Report

Cílem tohoto projektu bylo zjistit názory a postavení tří zástupkyň menšin žijících v České republice a jejich postoj k jiným zdejším menšinám. Studenti spolupracovali s Vietnamkou (Hana, 19 let), Ukrajinkou (Oksana, 21 let) a Syřankou (Hiba, 18 let). Každá z nich uspořádala party, na kterou pozvala své přátele a jednu ze zmíněných dívek.

Zjistili jsme, že i přes nemalé kulturní odlišnosti se dívky cítí být Češkami a žijí stejně jako jejich čeští vrstevníci.

p4.jpg

Na tvorbě dokumentu se podílelo celkem 11 studentů, kteří si jako supervizora přizvali studenta dokumentaristiky na FAMU Bohdana Bláhovce. Každý ze studentů měl vlastní funkci, což se ale později ukázalo jako nepraktické. Většina členů týmu se přestala v problematice orientovat a ztratila tak motivaci k práci. Celý dokument tak dokončili tři studenti - Jaromír Čížek, Kryštof Jindra a Petr Šmíd.

Přes veškeré organizační a technické obtíže vznikl dokument o délce 45 minut, který bude mít svou premiéru nejspíš na konci září 2010. 

 

Smíchem proti nemoci

Jak už název napovídá, jednalo se v tomto projektu o práci v nemocnici. Vše se odehrávalo ve Fakultní nemocnici v Plzni na Lochotíně na dětské klinice od dubna do června.

p5.jpg

Organizátorkou celého projektu byla Barbora Východská, PR manažerem byl Jan Kupka, o výtvarnou stránku celého projektu se zasloužila Barbora Muziková, nákup potřebného materiálu zajistily Kamila Pícková a Veronika Němečková, která byla zároveň i fotodokumentaristkou.

Náplní našich návštěv v nemocnici byly různé aktivity s dětmi. Od výtvarných aktivit přes několik naučných počítačových programů až po různé dárky nemocnici. Ty byly pořízeny za dotaci, kterou poskytla společnost Step by Step.

Velký úspěch měl Dětský den, během kterého jsme dětem zprostředkovali návštěvu několik policistů. Připraveno bylo mnoho her, kvízů a aktivit, děti si dokonce mohly vyzkoušet vybavení těžkooděnce.

Celý projekt Smíchem proti nemoci byl velmi úspěšný a myslím, že dokonce předčil mnohá očekávání. Výborná spolupráce a koordinace pomohly k dosažení nejvyšší finanční dotace ze všech projektů a dokonce i k zisku sponzora, kterým byla firma Eurovia. Barbora Východská

Dětský domov Domino

p6.jpg

V naší skupině jsme se rozhodli zaměřit na dětský domov Domino. Naším hlavním cílem bylo poznat blíže prostředí, ve kterém z nejrůznějších důvodů žijí odložené děti, a především poznat je samotné. Naše skupina měla pět členů.     

Dospěli jsme k závěru, že by nebylo špatné pro tyto děti uspořádat den plný dovednostních a vědomostních aktivit. Ještě před realizací našeho projektu jsme si sjednali schůzku s vedením domova a domluvili přesný termín akce.

V den konání jsme se nejprve pomocí několika her s dětmi seznámili. Poté byly děti rozděleny do tří skupin a odcházely na jednotlivá stanoviště, kde už na ně čekaly námi vymyšlené aktivity.

Jednotlivá stanoviště měl vždy na starosti jeden člen naší skupiny. Po vykonání všech úkolů dostaly děti sladkou odměnu. Nakonec jsme se všichni sešli u táboráku.

Díky tomuto projektu jsme poznali, že děti v dětském domově jsou stejné jako my. A navzdory svému osudu mají chuť se smát. Tomáš Hartmann

Dětský domov Nepomuk

Tento projekt vznikl vlastně omylem. Naše pětičlenná skupina se tak dlouho proměňovala, až jsme zbyli jen tři. Původní nápad uspořádat motokárový závod vzal rychle za své. Nakonec jsme se rozhodli zaměřit se na dětský domov v Nepomuku.

Minimálně sedmkrát jsme chtěli dětský domov na celý den navštívit a připravit program pro malé i velké děti. Chtěli jsme s nimi nacvičit divadelní představení pro plzeňské divadlo Dialog a výtěžek ze vstupného věnovat dětskému domovu.

Tento plán se velmi líbil ředitelce domova, a tak jsme brzy naplánovali první společný víkend.

Svědomitě jsme se na setkání s dětmi připravili a byli jsme nervózní. Děti nás krátce po deváté hodině přivítaly velmi svérázným způsobem. Malé děti nám naskákali kolem krku, velké obracely oči v sloup, ale velmi brzy jsme si získali všechny a společně jsme připravovali naši příští návštěvu.

Bohužel jsme se po necelém týdnu dozvěděli, že dětem zemřela jedna z vychovatelek. Upustili jsme od všech plánů. Do dětského domova Nepomuk už jsme potom jeli jen třikrát a snažili jsme se děti alespoň trochu rozveselit a naučit je něco nového.

Zkušenost to pro nás byla veliká a děti byly neuvěřitelné, do všeho se vrhaly po hlavě. Všem bych přála, aby si něco takového mohli prožít. Eliška Šlehoberová

Nahoru