Tématem tohoto projektu, jímž jsme přispěli k velkému projektu Den Země, byl aktivní, prožitkový a tvůrčí kontakt s přírodou. Program kombinující prvky hudební a výtvarné výchovy jsme připravili s kolegou Mírou Gažákem a využili k tomu krásnou oblast Boleveckých rybníků. Zahájili jsme jej na cestě mezi Kamenným a Seneckým rybníkem tzv. peripatetickými kresbami. Jedná se o kresby vytvářené za chůze na hrudi kreslícího, který intuitivně pastelkami zaznamenává pocit kráčejícího subjektu v přírodním okolí. Kresba podvědomě získává osobitou morfologii, kterou jsme pak – v souvislosti s prožitkem – společně probírali.
Od Seneckého rybníku jsme se ubírali kolem Košináře k Bílé hoře a zakotvili jsme u tzv. Malého Boleváku, kde to mám moc rád, protože je tam ze strany lesa krásný pohled na rybník s kačenkami, rákosovým břehem a lesíkem na druhém břehu a oblohou. Ale především je tam naprostý klid dotvářený jen zvuky přírody – šuměním větru ve větvích, šploucháním vody, zpěvem ptáků. Tento „klid“ jsme konfrontovali s jinou zvukovou hladinou, kterou vytvářelo šest dobrovolníků nejprve prostřednictvím „přírodních zvuků“ (šustění listím, praskáním větviček apod.), poté hlasy, komunikací, v obou případech s intenzitou zvyšující se až do okamžiku, kdy zvuk začne první z posluchačů (ti jsou obráceni zády, obklopeni ničím nerušenou přírodou) vnímat jako rušivý prvek. Když v prvním případě zastavila „cizí zvuky“ jako první Bára Kodedová dalších pět se přiznalo, že už je to „také rušilo, ale nechtěli být první“). Hlasy začaly rušit již při poměrně nízké zvukové hladině. Po téhle zajímavé zkušenosti jsme se oddávali paralelně, jak kdo chtěl, třem tématům:
Interakce těla a přírody, nenápadné intervence do přírodního prostoru
Zakreslování posunu stínů – téma, které mělo nečekaně velkou přitažlivost. Studenti zakreslovali vržený stín, který přecházel přes papír v pravidelných časových intervalech. Posuny byly mnohem rychlejší, než kdokoli (včetně mne a Míry) očekával. Šlo o jakousi meditaci časových proměn v přirozeném prostoru světa.