Beseda s vnukem generála Pattona Georgem Pattonem Watersem

V rámci cyklu přednášek a besed s názvem „Svět kolem nás“ navštíví 3. května Gymnázium Františka Křižíka vnuk generála Pattona. Svého dědečka, osvoboditele Plzně – generála George Smith Pattona, poznal na konci války jako pětiletý kluk. V rámci besedy bude hovořit zejména o něm.

V rámci cyklu Svět kolem navštívili gymnázium kytarový virtuos Lubomír Brabec, dcera sira Nicholase Wintona Barbara Wintonová, experimentální archeolog Pavel Pavel, astronom Jiří Grygar, designer vozů Ferrari Maurizio Corbi nebo shakespearolog Martin Hilský. Proběhla také výstava Pavla Kantorka nebo výstava plzeňských komiksových kreslířů s názvem Plzeňská bublanina. V letošním červnu proběhne výstava fotografií s názvem „Život bez bariér“.

Beseda v anglickém jazyce proběhne pro studenty školy (kvarty, kvinta A, sexta a septima) i pro veřejnost ve středu 3. května od 9:00 hodin v aule gymnázia, Sokolovská 54, vstup je zdarma.

Besedu pořádá Gymnázium Františka Křižíka a Středoškolský klub ASK ČR při gymnáziu.


George Smith Patton

George Smith Patton ml. (11. listopadu 1885, San Gabriel, Kalifornie – 21. prosince 1945, Heidelberg, Německo) byl vojevůdce a čtyřhvězdičkový generál armády Spojených států amerických.

Vyrostl v rodině s bohatou vojenskou historií. Jeho dědeček a prastrýc bojovali v Americké občanské válce na straně Konfederace. Dědeček, generál George Smith Patton, se stal generálem v pouhých jedenadvaceti letech a padl v čele 22. virginského pluku. Prastrýc, plukovník Waller Patton, padl v bitvě u Gettysburgu.

Byl jedním z prvních zastánců tankové války. Jako účastník první světové války na evropském kontinentu (byl náčelníkem štábu generála Pershinga) záhy pochopil důležitost tanků a v meziválečném období pracoval na jejich prosazení a zapracování do americké armádní výzbroje a ve druhé světové válce zastával významné funkce během amerických kampaní v Severní Africe, invaze na Sicílii a na západní frontě.

Byl považován za jednoho z nejlepších polních velitelů západních spojenců a brilantního taktika mobilní války. Měl pověst ryzího a urputného válečníka a bylo mu přezdíváno Stará krev a odvaha, Krev a bláto nebo též Tankový rozrážeč.[3] Jeho velkou nevýhodou však byla prudká povaha. Měl několik incidentů při návštěvě polních nemocnic, kdy napadal „simulanty“, což byl pro něj každý, kdo nevykazoval zranění. Několikráte nafackoval či vynadal vojákům, kteří se psychicky zhroutili nebo trpěli například úplavicí. Dalším negativem byla jeho přehnaná soutěživost (např. během bojů na Sicílii své důstojníky výslovně instruoval, že mají dobýt Messinu dříve než Monty, čili britský polní maršál Bernard Law Montgomery, ať to stojí, co to stojí). Pro své výbuchy vzteku měl několikrát vážné potíže s nadřízenými. To mělo za následek, že v Africe a při invazi na Sicílii jemu podřízený generál Omar Bradley byl v roce 1944 jmenován vrchnim velitelem amerických vojsk v Evropě a stal se tak pro zbytek války jeho velitelem.

Pattonova neúčast na vylodění v Normandii byla na německé straně prezentována jako jeden z důkazů pro vůdcovo přesvědčení, že se jedná jen o krycí manévr a hlavní vylodění ještě neproběhlo.

Zemřel na následky automobilové nehody – jeho štábní cadilac se 9. prosince 1945 na křižovatce na předměstí Mannheimu srazil s nákladním autem. Nehoda nevypadala nijak dramaticky a ostatní vyvázli nezraněni.[2] On sám však měl obrovskou smůlu, náraz jej vymrštil vzhůru a on narazil hlavou do střechy vozu tak nešťastně, že si zlomil dva krční obratle a vážně poranil míchu. Zcela ochrnul od krku dolů a časem začal mít potíže s dýcháním. Zemřel krátce poté v nemocnici na plicní embolii. Pohřben byl dle vlastního přání na americkém vojenském hřbitově v Hamme v Lucembursku vedle dalších příslušníků 3. armády, kterým velel. Stalo se tak 23. prosince 1945.

Zdroj: wikipedia

Nahoru