Dušičkový pochod 2014

Na třináctý ročník Dušičkového pochodu jsme byli důkladně připraveni. Zdeněk s Honzou připravili trasu pochodu (kterou jsme pak několikrát upravovali kvůli požadavkům základky), Honza vytvořil přehledné plakáty a úžasné upomínkové pohlednice a Zdeněk objednal počasí.
Sešli jsme se na Košutce na konečné tramvaje č. 4 a po krátkém připomenutí Památky zesnulých jsme se vydali na plánovaný pochod, to už za svitu
rozžehnutých lampionů. Letos jsme putovali kolem plzeňských rybníků, což je jedna z našich nejoblíbenějších dušičkových tras.
Prošli jsme kolem Šídlováku a Kameňáku směrem na Senečák. Před příchodem k tomuto rybníku jsme byli upozorněni předvojem mladších účastníků ze ZŠ na nedostatek paliva, proto jsme i my něco posbírali - zvláště pak u chlapců z tercie bylo vidět neobyčejné úsilí.

Na místě opékání znamenitých uzenin to vypadalo, že se sem přestěhovala celá základka, a vedoucí Ivanka nám to později i potvrdila. Účast u nich byla prostě jako vždy vynikající, takže naše skupina se tady bez problémů vytratila. Jen někteří jedinci dokázali přehlušit svými radostnými výkřiky i tuto předsunutou jednotku. Nicméně i my jsme se nakonec dostali ke zdroji, občerstvili se a vyrazili na další cestu. To už jsme měli před sebou jen Košinář a Bolevecké rybníky. Upravenou lesní cestou jsme prošli přes Ostende ke hřbitovu. Celá cesta proběhla bez problémů, nikdo se neztratil ani nezranil. Bonusem bylo určitě příjemné počasí.

Na konci našeho zdařilého pochodu jsme celou akci vyhodnotili, předali jsme již zmíněné krásné pohlednice a s přáním nových zážitků při 14. ročníku jsme se rozešli.
účast: 17 studentů, několik učitelů, rodinní příslušníci, několik desítek žáků ZŠ, jejich rodičů, učitelů ZŠ, ……..
19. listopadu 2014
Zdeněk Novotný, Jan Hosnedl
 

Dušičkový pochod – doplnění

Základní škola se sešla v opravdu hojném počtu ( děti, rodiče, prarodiče, sourozenci, psi, kočárky...) na konečné tramvaje č. 4. Vypravili jsme se okolo Šídlováku, kde jsme téměř ucpali cestu projíždějícím cyklistům, ke Kameňáku. Zde jsme již rozsvítili lampiony, protože se začalo šeřit. Po cestě jsme si ještě vyzkoušeli odvahu a malí dobrovolníci si přešli kulatinovou cestičku do tajemného lesa. Po příchodu k Senečáku jsme se hned vrhli na sběr dřeva a než dorazila gymnaziální skupina už jsme vesele opékali. Někteří průzkumníci hlásili přítomnost vodníka (viz. dopolední pověst o vodníkovi), a tak jsme se k břehům Senečáku raději moc nepřibližovali. Po opečení buřtíků se jednotlivé rodiny rozcházely na různé strany – vzhledem k místu bydliště nebo stojícího auta. Akce se velmi vydařila a kromě společných zážitků nás hřálo i vědomí, že se někteří rodiče podívali tam, kde ještě nikdy nebyli.

Ivana Loukotová

Nahoru