Projektový týden – sekunda A a B

  1. Vlastivědná exkurze Český Krumlov 9.9. – 11. 9. (Dubničková, Myslíková, Lang, Habrych)

pondělí ráno odjezd vlakem v 8:03 směr České Budějovice. Obě třídy nastoupení v téměř plném počtu, jen několik opozdilců uvízlo v dopravní zácpě. Bohužel Julie Hejnová nestihla odjezd a rodiče ji museli odvézt až do Českých Budějovic, kde se k nám následně připojila. Přestup na místní lokálku zvládli již všichni bez problémů. Ta nás doveze do Zlaté Koruny a následuje přesun se všemi zavazadly k penzionu. Celou cestu prší. Míst k ubytování je 39, nás je však téměř 50, na koho nezbyla postel, spí v tělocvičně, která je ovšem volná až od půl deváté večer. Z několika chlapců se stávají bezdomovci a věci si ukládají ke kamarádům na pokoje. Odpoledne následuje pěší výlet na Dívčí kámen, celkem 14 km. Cestou prší, ale je to krásné. Abychom stihli večeři, oželíme prohlídku hradu. Z Třísova odjíždí vlakem p. Lang a pí. Myslíková společně s Honzou Soustružníkem, kterému je velmi nedobře a odjíždí domů, a také s Vaškem Dobrým, který si zapomněl ve vlaku batoh s jídlem, telefonem, penězi a doklady a jede si jej vyzvednout do Budějovic. Ostatní se vydávají na cestu zpět v menších skupinkách, aby si prověřili svůj orientační smysl. Večeře jednoduchá, ne příliš dobrá, naštěstí ale máme zásoby z domova. Po večeři děti pracují v malých skupinkách na zodpovězení složitých otázek z dnešní trasy. Otázky jsou z učiva dějepisného, biologického i zeměpisného. Pak už následuje volná zábava.
 

Úterní snídaně je posunuta až na půl desátou. Následuje několik společných her (hraniční kámen, počítání, příběh a živé obrazy), poté už nás nabírají Koloběžkáři/Rafťáci a odváží nás nadvakrát na vrchol Kleť. Po bezpečnostní instruktáži vyráží na sjezd první parta a posléze i druhá. Drsnější pád je jen jeden, Hanka Václavovičová ale odmítá na koloběžku znovu nastoupit a musí čekat na odvoz. Ostatní dorazí víceméně v pořádku. Cestou ovšem zabloudí část druhé party pod vedením pí Myslíkové. Přehlédnou odbočku a dostanou se do centra Krumlova. Zpět musí tedy šlapat na koloběžkách do kopce. Smůlu má i Maroš Čišovský, se kterým si chce hrát místní pes na honěnou, což si Maroš špatně vyloží jako útok a k radosti pejska v panice prchá. Ostatní mezitím dostali zadání Alchymistovy cesty – projdou po stopách skutečného alchymisty celým Krumlovem a podívají se i tam, kam by se normálně asi sami nepodívali. Po cestě plní úkoly a samozřejmě je čas i na občerstvení. Večer se přesouváme k řece, kde na nás čekají naši instruktoři. Sedáme do raftů a projíždíme nočním Krumlovem. Romantika jak prase. Lehce mokré a zmrzlé, ale zato štěstné a plné dojmů,  nás převážejí naši instruktoři k penzionu. S usínáním nemá nikdo problém. (Nemoc klátí ovšem Terezu Eismanovou a Dominika Reitermana, kteří nás v noci navštíví, druhý den jim je ovšem o poznání lépe).


Ve středu opouštíme po snídani naše ubytování a svižným tempem odcházíme na vlak. Přestože jsme na nástupišti všichni, včas a se všemi zavazadly, vlak nám kvůli drobnému nedorozumění (pí. Dubničková – jak tvrdí pan Habrych, ale není to pravda J) odjel doslova před nosem. Zkouším autobus, ale odjíždí z jiné zastávky, než u které čekáme, ta je vzdálena další půl hodinu chůzí, což již nestíháme. Zachránili nás naši andělé Koloběžkáři/Rafťáci. Nadvakrát nás opět odvezli do Krumlova ke grafitovému dolu. Bez jídla jdem na prohlídku dolu, trápí nás však vlhko, zima a hlad. První parta má po prohlídce chvilku času a může se trochu najíst, druhá skupina ovšem vychází z dolu v okamžiku, kdy je třeba odejít na nádraží. Nechceme riskovat vzpouru, tak si žáci mohou koupit něco na přilehlé benzínce. Bohužel čas zbývající do odjezdu vlaku se neúprosně krátí. V panice doslova utíkáme se všemi zavazadly na nádraží. Do prudkého kopce, kamenitou pěšinkou. Podle Google.maps nemůžeme vlak stihnout, žáci se však vybičují k neuvěřitelnému výkonu a vše dobře dopadne. Jsme ve vlaku. Několik stanic nikdo moc nemluví, tedy až na nepříjemnou paní průvodčí („jste asi nikdy nejeli vlakem, ne?”). Zbytek cesty probíhá v klidu, v Plzni jsme večer v šest.

  1. Zkoumání břehových společenství Boleveckého rybníka 12. 9. (Myslíková, Habrych)
     

Ve čtvrtek se scházíme před školou, čeká nás biologická procházka k soustavě rybníků. Všichni jsou lehce unavení, plánovaná trasa se postupně zkracuje, až nakonec obejdeme Velký Bolevecký rybník. Ve skupinách žáci vyplňují pracovní list, jedná se o opakování základních znalostí z biologii, ale dozvídáme se spoustu zajímavostí (např. „Žába je savec, ne? A patří teda mezi bezobratlé?“).

  1. Hugo Vědomet 13. 9. (Dubničková, Plachá, Habrych)

pátek nás čeká práce ve škole. Zábavnou formou zopakujeme poznatky z různých oborů, včetně přírodních věd a logického myšlení. Každá třída si vybere pět svých zástupců, kteří mají hodinu na to, aby do sebe vstřebali co nejvíce informací a připravili se na soutěž. Zbytek třídy mezitím vymýšlí válečný pokřik a tvoří transparenty. Vlastní soutěž probíhá v bouřlivé atmosféře (až musí zakročit paní ředitelka, protože jí fandíme přímo nad hlavou). Nakonec se štěstí přiklonilo k týmu “Dycky áčko”, ovšem ani “Ty nejlepšý” si nevedli špatně – výsledný rozdíl nebyl nijak závratný a o vítězi rozhodlo skutečně jen štěstí na jednu otázku.

Nahoru