Zpráva o semináři v Terezíně s tercií A

Třídenní seminář v Terezíně navázal na dlouhodobější práci s tercií. Jednak jsme pracovali na scénickém čtení Hanin kufřík a jednak se studenti zúčastnili divadelního festivalu v Lidicích, jehož součástí bylo setkání s paní Skleničkovou, která likvidaci Lidic přežila.

IMG_5213Seminář proběhl ve dnech 23. – 25. března 2015 a s jedinou výjimkou (studentka Eliška Neprašová onemocněla) se jej zúčastnila celá třída. Jako doprovod jeli třídní profesorka Helena Steiningerová a Jan Anderle.

            Vlakem jsme přijeli do Bohušovic nad Ohří, tedy na místo, kde skončili také tři velké plzeňské transporty v lednu roku 1942. Stejně jako židé z Plzně a okolí jsme i my šli do Terezína pěšky. První den byl věnován historii ghetta Terezín a životu v něm, den byl zakončen filmem Karla Kachyni Poslední motýl.

            Druhý den byl věnován tématu perzekuce studentů za protektorátu. Nejprve jsme v Malé pevnosti navštívili výstavu Sofiina volba po česku, kterou připravila novinářka Lidových novin Judita Matyášová. Studenti pracovali ve dvojicích a postupně skládali celý příběh studentů, kteří se připravovali na cestu do Palestiny, ale nakonec museli před Hitlerem uprchnout do Dánska. Následovala beseda s autorkou výstavy a prohlídka Malé pevnosti.

            Odpoledne proběhl workshop Školákem v protektorátu, na který navázalo setkání s panem Miroslavem Kubíkem. Ten byl jako student bez udání důvodu spolu s ostatními spolužáky deportován po atentátu na říšského protektora do Malé pevnosti, odtud do Osvětimi I. a dále do Dachau, kde se dočkal osvobození tábora americkou armádou. Studenti měli mnoho dotazů a myslím si, že to pro ně byl silný zážitek. Téma jsme večer ukončili českým filmem Vyšší princip.Kubík

            Ve středu se studenti seznámili formou hry s dějinami pevnosti. Program s názvem Špionem v bastionové pevnosti je velmi zaujal a získali při něm velké množství znalostí.

Většina lektorů naši skupinu chválila, ve středisku, kde jsme byli ubytováni, bylo dokonce konstatováno, že hodnější děti tam ještě nikdy ubytované nebyly. Zdá se, že se někdy dějí zázraky.

Jan Anderle

Nahoru