Program připravený Památníkem Terezín byl postavený tak, aby studentům ukázal tohle místo v širším kontextu. Nejen jako symbol druhé světové války, ale i jako původně promyšlené opevněné město. Prošli jsme expozice, podzemní chodby i samotné město a postupně skládali obraz toho, co se tu dělo.

Vedle prohlídek jsme pracovali i průběžně – v seminářích a na vlastních výstupech. Třeba na plakátech o konkrétních lidech, kteří byli v Terezíně vězněni. Právě tyhle momenty pomáhaly dát všem informacím konkrétní rozměr.

Silnou částí celého programu bylo setkání s Romanem Moravčíkem, jehož rodina byla s Terezínem osobně spojená. Sdílel s námi svůj příběh i to, jak dlouho mu trvalo se k tomuto místu vrátit – poprvé sem přišel až ve svých 52 letech.

Z pohledu učitelů byl program velmi dobře připravený a skvěle nastavený pro věk našich studentů. O to víc vynikl přístup samotných studentů – aktivní zapojení v seminářích, otevřenost v diskusích i respekt k tématům, která jsme řešili. Velmi silná byla i jejich vlastní zpracování příběhů lidí, kteří Terezínem prošli.

Důležité bylo i to, že jsme na to měli čas. Tři dny umožnily nejen projít program, ale taky si mezi jednotlivými částmi odpočinout a nechat věci doznít.

Nebyl to „výlet“ v klasickém slova smyslu. Ale přesně ten typ zkušenosti, který má smysl zažít.